„Chirurgické postupy“
Adenotomie
Adenotomie je chirurgický výkon, při kterém se odstraňuje adenoidní vegetace (nosohltanová mandle, též nosní mandle). Provádí se z různých důvodů, obvykle kvůli ztíženému dýchání nosem, chronickým infekcím nebo bolestem v uších. Jde o velmi častý zákrok. Většinou se provádí ambulantně v celkové anestezii. Pooperační bolestivost bývá obecně minimální a lze jí předcházet dostatkem studeného jídla – mléčných výrobků (např. zmrzliny) by se však měl pacient vystříhat, protože potahují sliznici a provokují produkci hlenu, který může komplikovat hojení. Výkon se někdy případně kombinuje stonzilektomií. Doba zotavení po zákroku se pohybuje od několika hodin do dvou až tří dnů (s věkem se však doba zotavení prodlužuje).
Adenotomie se většinou neprovádí u dětí ve věku od 1 do 6 let, protože nosohltanová mandle je aktivně zapojena do imunitního systému. V dospělosti tato tkáň pozbývá významu.
Adenotomie je indikována vždy, kdy odstranění zbytnělé tkáně v nosohltanu je pro organismus výhodnější, než následky z ponechání. Provádí se i u malých dětí a není důvod ponechat ji i ve věku 1 roku, pokud působí zdravotní potíže – opakované záněty v oblasti nosu, nosohltanu, středouší, obstrukce nosohltanu a nutnost dýchání ústy se všemi dalšími důsledky.
Amputace
Amputace je odstranění periferní části těla od celku úrazem nebo chirurgicky. V některých zemích byla a je amputace prstů, rukou či nohou praktikována jako trest u odsouzených zločinců. V některých kulturách a náboženstvích se drobnější amputace či zmrzačení praktikují z rituálních důvodů. Amputace varlat u samců se nazývá kastrace.
Amputace v chirurgii
V chirurgii se amputace provádí z důvodu zmírnění či odstranění bolesti nebo za účelem zamezení šíření infekce (gangréna) či metastáz. U člověka (na rozdíl od některých jiných živočichů, např. ještěrky) amputované periferní části těla nedorůstají a vzniklé následky lze napravit jen transplantací nebo umělou protézou.
Nejstarší doložené úspěšné chirurgické amputace jsou podle kosterních nálezů datovány do doby před zhruba 7000 roky (Vedrovice v ČR 7500 roků, Francie 6700 až 6900 roků)
Následkem amputace je často dojem končetiny na místě končetiny amputované.
Následkem amputace je často dojem končetiny na místě končetiny amputované.
Extrakapsulární extrakce
Extrakapsulární extrakce (ECCE) je, v současnosti překonaná, metoda operace katarakty – šedého zákalu u lidí i zvířat. V současnosti se v rozvinutých zemích prakticky neprovádí. V ČR se používá jen u cca 0,01% operací šedého zákalu. Zbylých 99,9% operací se provádí metodou fakoemulzifikace pomocí ultrazvuku nebo femtosekundového laseru.
ECCE se provádí až na výjimky ambulantně a její obtížnost pro pacienta (nikoli pro operatéra) je srovnatelná se zhotovením větší zubní výplně. Vzhledem k dokonalé anestetizaci očí (zpravidla neinjekčně – kapkami) je prakticky bezbolestná. Odstranění zkalené jádra čočky je dnes jediný způsob, jak trvale odstranit a vyléčit kataraktu a vrátit pacientovi ubývající či ztracený zrak. ECCE spočívá v odstranění kataraktického jádra čočky při zachování předního i zadního čočkového pouzdra, které kataraktou nebývá zpravidla postiženo. Do uvolněného prostoru je možno implantovat buď ihned či kdykoli později standardní nitrooční (intraokulární) čočku a plně tak nahradit optickou mohutnost původní zakalené čočky. Jediné, co nelze obnovit, je akomodace původní čočky. Po operaci je nová čočka zaostřena zpravidla do dálky a na blízko pacient nosí brýle se spojkami do +4D. Možné je ale i nastavení opačné, kdy novou čočku nastavíme na blízko a pacient nosí do dálky brýle do −4D. V obou případech jsou optické mohutnosti nových brýlí hraniční, silnějších brýlí není třeba.
Před vlastní operací se provádí biometrie oka spočívající v pečlivém změření původní optické mohutnosti oka a vlastní optické mohutnosti kataraktické čočky. Podle ní se „vyrobí“ nová čočka doslova na míru. Mohutnost lidské čočky je zpravidla přes +20D,krátkozrací lidé ji mohou (nemusí) mít větší, dalekozrací naopak menší. Z uvedeného vyplývá, že při ECCE se dá odstranit a vykorigovat zároveň i refrakční vada, kterou pacient původně měl.
Historie zákroku
Historie ECCE je velice stará, sahá až do Francie na konec 18. století, kdy oftalmolog Daviel provedl první operaci tohoto typu. Jednalo se o poměrně radikální výkon, spočívající v odstranění čočkového jádra a částečného zachování pouzdra.
Dnes se provede po miniaturním řezu či spíše vpichu fakoemulzifikace (rozdrcení) kataraktické čočky ultrazvukem a následné odsání. Poté se podle materiálu nové čočky provede řez k jejímu zasunutí do pouzdra a následná fixace do definitivní polohy. Vše probíhá pod speciálním operačním mikroskopem, při maximální přesnosti a naprosté sterilitě.
Implantaci čočky při ECCE poprvé provedl anglický oftalmolog Harold Ridley v roce 1949, kdy použil plexisklo jako materiál, který lidský organismus snáší a neodhojuje. Přesto se však ECCE s implantací čočky stala u nás standardem až na počátku 90. let. Postupně se tato metoda vyvíjela dále, zdokonalovaly se materiály i operační technika.
Hysterektomie
Hysterektomie (z řeckého ὑστέρα, hystera, tj. „děloha“ a εκτομία, ektomia, tj. „vyříznutí“) je chirurgické odstranění dělohy, obvykle prováděné gynekologem. Hysterektomie může být celková (odstranění děložního těla, dna a hrdla; označovaná též jako totální) nebo částečná (odstranění děložního těla, při zachování zbytku dělohy; označovaná též jako supracervikální). Jedná se o nejčastější
Hysterektomie (z řeckého ὑστέρα, hystera, tj. „děloha“ a εκτομία, ektomia, tj. „vyříznutí“) je chirurgické odstranění dělohy, obvykle prováděné gynekologem. Hysterektomie může být celková (odstranění děložního těla, dna a hrdla; označovaná též jako totální) nebo částečná (odstranění děložního těla, při zachování zbytku dělohy; označovaná též jako supracervikální). Jedná se o nejčastější
Indikace
Odstranění dělohy způsobuje, že pacientka nemůže mít děti. Někdy může dojít i k ovlivnění hormonálních hladin. Z toho důvodu se u žen ve fertilním věku (tj. kdy žena ještě může otěhotnět) zákrok doporučuje pouze pro několik specifických okolností:
- některé typy rakovin rozmnožovací soustavy (dělohy, děložního hrdla,vejcovodů, vaječníků)
- závažná myomatoza, stav kdy svalovina dělohy tvoří nekontrolovaně uzly, které způsobují silnou a/nebo bolesivou menstruaci nebo dělohu zvětšují tak, že ženě způsobuje potíže(bolesti břicha, potíže s močením)
- v rámci profylaktické léčby pro osoby buď se silnou rodinnou anamnézou rakovin rozmnožovací soustavy (zejména rakovina prsu ve spojení s mutací genů BRCA1 a BRCA2), nebo jako součást zotavení z těchto druhů rakoviny
- adenomyóza (závažnější forma endometriózy, při které děložní sliznice roste do děložní stěny a někdy jí i prorůstá) poté co byly vyčerpány všechny farmaceutické možnosti
- změna pohlaví z ženského na mužské (součást genderového přechodu)
- těžké vývojové poruchy
- akutně při masivním poporodním krvácení, kdy jiný způsob nepomáhá a je ohrožen život rodičky, např. v případě placenty vrostlé do svaloviny dělohy (placenta increta)
Laryngektomie
Laryngektomie
Klasifikace
MeSH
D007825
Laryngektomie je chirurgické protětí nebo odstranění hrtanu. Může být krátkodobé nebo trvalé.
Trvalá laryngektomie se provádí při rozsáhlých zhoubných nádorech hrtanu. Při operaci je odstraněn celý hrtan postižený zhoubným nádorem, případně i jeho okolí. Operace je prováděna v narkóze, kdy se na přední straně krku provede řez, hrtan se uvolní a úplně odstraní. Vzniklý otvor do hltanu se zašije. Trvalá laryngektomie s sebou nese ztrátu hlasu a stálý otvor do dýchací trubice v přední straně krku, tzv. „slavík“.
Krátkodobá laryngektomie je prováděna u pacientů, u kterých je potřeba co nejrychleji zajistit průchodnost dýchacích cest, např. přiresuscitaci. U krátkodobé laryngektomie je v budoucnu možné zavedení kanyly odstranit a otvor na přední straně krku uzavřít.
| Laryngektomie | |
| Klasifikace | |
|---|---|
| MeSH | D007825 |
Laryngektomie je chirurgické protětí nebo odstranění hrtanu. Může být krátkodobé nebo trvalé.
Trvalá laryngektomie se provádí při rozsáhlých zhoubných nádorech hrtanu. Při operaci je odstraněn celý hrtan postižený zhoubným nádorem, případně i jeho okolí. Operace je prováděna v narkóze, kdy se na přední straně krku provede řez, hrtan se uvolní a úplně odstraní. Vzniklý otvor do hltanu se zašije. Trvalá laryngektomie s sebou nese ztrátu hlasu a stálý otvor do dýchací trubice v přední straně krku, tzv. „slavík“.
Krátkodobá laryngektomie je prováděna u pacientů, u kterých je potřeba co nejrychleji zajistit průchodnost dýchacích cest, např. přiresuscitaci. U krátkodobé laryngektomie je v budoucnu možné zavedení kanyly odstranit a otvor na přední straně krku uzavřít.
